Ani výživné není neměnné
Máte-li soudně určenou výši výživného pro nezletilé dítě, nemusí být vždy neměnná. V životě totiž mohou nastat mnohé situace, které na vyživovací povinnost mají zásadní vliv – nemoc, výpověď ze zaměstnání či snížení mzdy. To jsou všechno příklady okolností, které mohou zakládat změnu poměrů, na základě kterých se lze domáhat snížení výživného. Jak na to?
Zákonná úprava
Podle občanského zákoníku platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, přičemž výživné lze přiznat vždy, jestliže dítě není schopné se samo živit, a to i tři roky zpětně od podání návrhu k soudu.
Změna poměrů musí být podstatná
Bez ohledu na to, jak soud již jednou rozhodnul (zda rozhodoval sám, či zda schválil dohodu rodičů) platí, že se kterýkoli z rodičů může domáhat změny výše výživného (ať už jeho zvýšení či snížení), a to v případě, že dojde k podstatné změně poměrů – ať už na straně oprávněného (dítěte) či povinného (rodiče).
Podstatnou změnou poměrů na straně povinného je pak třeba rozumět takový dlouhodobý objektivní stav, jehož příčiny mohou být prakticky jakékoliv (nemoc, úraz, ztráta zaměstnání, uzavření nového manželství a vznik nové vyživovací povinnosti). Soudu je vždy nutné prokázat, že šlo o takovou změnu poměrů, která se podstatně promítla i do majetkových poměrů povinného rodiče, neboť negativně zasáhla zejména jeho příjmy. Pouze v takovém případě soud změní výši výživného, a to zpravidla od okamžiku, kdy tato změna nastala, až do okamžiku, kdy pominula.
Je nicméně důležité počítat s tím, že dle zákona je z hlediska příjmů podstatná jejich potencionalita, tedy soud zkoumá, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Jinými slovy soud ke snížení nebo zániku vyživovací povinnosti nepřistoupí, pokud například povinný rodič žije nákladným a luxusním životem, pročež mu nezbývá na výživné dítěte, nebo pokud povinný rodič bez omluvitelného důvodu nenastoupil do práce, je veden na úřadu práce a práci odmítá. Zcela správným se v této souvislosti pak jeví závěr Ústavního soudu, podle kterého platí, že zbavil-li se rodič svým úmyslným jednáním, pro které na něj byla uvalena vazba a pro něž byl následně odsouzen k trestu vězení, objektivní možnosti plnit svoji vyživovací povinnost vůči svému nezletilému dítěti, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži tohoto dítěte, pročež je tento rodič povinen k jeho výživě i nadále.
Stran změny výše výživného vždy platí, že spotřebované výživné se nevrací. Rozhodne-li tedy soud o snížení výživného pro nezletilé dítě, ale vyšší výživné už mu rodič uhradil, nemůže se tento rodič domáhat vrácení takového výživného. U zletilého dítěte nicméně naopak platí, že by bylo případný přeplatek povinno vrátit.
Podstatnou změnou poměrů na straně oprávněného může být například stav, kdy se z oprávněných stávají tzv. věční studenti, u kterých není jejich studium smysluplné a účelné či řádné, a tedy rodič by již nemusel být povinen je živit a mohl by se domáhat snížení výživného, případně úplného zániku vyživovací povinnosti. K tomu je důležité doplnit, že tato podmínka zpravidla nebude splněna tam, kde bude dítě studovat na různých školách, které na sebe svým zaměřením nebudou navazovat, neboť obecně platí, že další studium by vždy mělo prohlubovat vzdělání již dosažené. Zároveň je třeba zkoumat, zda oprávněný studuje pečlivě bez velkého množství neomluvených absencí či zda výsledky studia potvrzují skutečný zájem oprávněného o daný obor.
Závěr
Co říci nakonec ke změně a určení výše výživného? Nastane-li tedy na straně povinného podstatná změna jeho poměrů, může se u příslušného soudu domáhat změny výše výživného či dokonce zániku vyživovací povinnosti jako celku. Vždy však bude záležet na individuálních okolnostech daného případu, neboť, jak bylo uvedeno výše, ne všechny změny poměrů na straně povinného lze přičítat k tíži oprávněného (dítěte).